Návrat z exilu
Právě toto pondělí, bylo 5.12.2011 jsme se vrátili z nucené dovolené. On nás vlastně NIKDO nenutil, no nenutil, donutily nás vlastně OKOLNOSTI. Začali u nás totiž dělat právě takový výtah a s takovými parametry, jak si žádá EU. Ono se na tu ubohou EU taky docela dost svádí. Copak taková nějaká EU ví jaký máme výtah právě my tady v této zemi, v tomto městě na tomto sídlišti a v tomto domě? Neví. Určitě neví, nebo že by jí to někdo na nás prásknul, že máme právě my tady nevyhovující výtah? Vždyť všude kolem nás jsou domy se stejnými výtahy jako máme my, anebo dokonce ještě o hodně staršími. Ale abych moc nepřeskakovala.
Bylo tedy rozhodnuto zrenovovat výtah. Protože bydlíme na osmém podlaží, mám zrovna pochroumané koleno a pejska, který si žádá čtyřikrát denně (i víckrát lump jeden) ven a já bych nezvládla se svým momentálně neposlušným kolenem chodit tolikrát dolů a nahoru, a to ani v případě, že bychom si pěší cestu "po schodoch" rozdělili s manželem, tak jsme se rozhodli odejít do exilu. Bylo by sice velmi zajímavé a objevné toto chození "po schodoch", protože člověk opravdu objeví mnoho při takové náročné pouti. Např. na mezipatrech takové malé skoroobýváčky (nebo, že by to byl přebývající nábytek z bytů sousedů?), dokonce někdy i s květinami a televizí - jen se posadit.
Jejda, tak mě napadá, ještě že tohle nikdo na náš dům neprásknul EU. Co kdyby někdo začal po nás vymáhat inkaso jako za další malinký byteček na mezipatře. Možná bychom se museli nějak podělit o placení nájmu. Všichni tři, vlastně všechny tři rodiny bydlící na každém podlaží by rovným dílem platili za mezipatrový pokojíček. No, to by nastala mela a shánění se po tom, komu ten nábyteček opuštěný vlastně patří.
Ale upřímně řečeno přeháním. Manžel je totiž v našem domě domovníkem a zamezil vznikání takových "zanábytkovaných" prostor v mezipatrech. On je totiž vzorný domovník. Móóc ho za to lidi chválí i když někdy nejsou rádi, že se jeho připomínky týkají i jich samých.
Tak tedy znovu opakuji, šli jsme do exilu. Toto údobí jsme rozdělili na dvě části. Jedna byla rybářsko-lovecká, protože manžel je vášnivý rybář a v našem v kraji bývá v tuto dobu zákaz lovení kaprů. Prý si mají trošku užít svobodného rejdění po rybnících před vánočním běsněním rybářů se snahou za každou cenu kapra ulovit. Takže rybáři pořádají hromadné nájezdy do krajů, kde tento zákaz nevydávají. Takže my jsme zabili dvě mouchy jednou ranou. Výjezd za lovem kapra a výjezd za bydlením někam, kde neprobíhá rekonstrukce výtahu, anebo se nebydlí na osmém podlaží. Jeli jsme do Králík do nám dobře známého a několikrát vyzkoušeného, velmi příjemného penzionu. Připadali jsme si jako milionáři, poněvadž jsme měli k dispozici sami dva a náš malý pejsek Nikoušek celou velikou vilu. Nejenom náš apartmán. Počasí se vydařilo, v Králíkách je hezky, tak to bylo fajn.
V druhé části našeho pobývání mimo vlastní střechu nad hlavou jsme byli v lázeňském městečku Velké Losiny. Tam to znám a moc se mi tam líbí. Bydleli jsme ve fungl novém domě ve velkém apartmánu. Příjemný pan majitel a jeho paní jsou mladí lidé, kteří v novém domě vlastní a pronajímají několik apartmánů. Sami v domě také bydlí, takže je možnost se kdykoliv na ně obrátit, pokud něco potřebujete. Apartmán byl na metry čtvereční pomalu velký jako celý náš dvoupokojový byt. Nově zařízený ještě voněl "novotou". V blízkém okolí je několik možností se stravovat. Já ovšem samozřejmě coby vzorná manželka jsem volila manželovi vařit denně čerstvou stravu. On za to na ni sháněl potřebné suroviny nákupem. Jinak jsme si užívali s pejskem příjemných procházek tímto lázeňským městečkem. Nejčastěji jsme dělali dlouhatánské procházky kolem řeky Losinky. Je to kraj nechvalně známých čarodějnických procesů ( https://www.novinky.cz/cestovani/tipy-na-vylety/207995-velke-losiny-mesto-ktere-proslavily-krute-carodejnicke-procesy.html). Dobře Velké Losiny znám a mám to tam moc ráda, takže jsem si pobyt opravdu užívala. Chodili jsme i lázeňským parkem. Mají tam vodotrysky s vodou termálního léčivého sirovodíkového pramene. Je legrační vidět jak se z teplé vody kouří. Pejsek se docela polekal páry, která z vody hojně jde. Po celém parku tato pára prozrazuje kudy proudí potůčky vodičky smradlavky. Pod okny našeho dočasného pobytu zurčela dnem i nocí říčka Losinka, která cestou k losinskému zámku pěkně sílí. Protože jsem víc jak dvě desítky let bydlela v blízké sklářské obci Rapotín a chodila kolem řeky Losinky, tak vím, že zjara je tato řeka pěkně mocná a u zámku opravdu její tok je pořádný. Jednou strhnul do svého proudu neopatrného chlapečka, za kterým musel skočit jeho tatínek a opravdu měl co dělat, aby kluka v proudu jarní mohutné vody dostihnul a vytáhnul. Na štěstí byl úspěšný a svého synka zachránil.
Teď už ale svoje vyprávění vzhledem k pokročilé době useknu a pokračovat budu příště.
