Rok 2016

Nejenom, že je tu rok 2016, ale dokonce je už první jeho půlrok skoro za námi. Vždyť jsou už dva dny po prvním letním dni. Nebo dnu? Páni mám jakousi mezeru ve vzdělání, nebo útlum z dnešního horka. Ještě, že jsme byli aspoň na zmrzlině v Počátkách. Viděli jsme počátecké zbrusu nové náměstí. Ztratilo sice svůj historický punc, který byl doslova zničen novou úpravou, ale kdo nezná jak náměstí kdysi vypadalo (mimochodem se zde při natáčení filmu Postřižiny projížděla na kole paní Magda Vašáryová a moc jí to slušelo), tak si může současný vzhled náměstíčka možná i pochvalovat. Jisté však je, že mně, co by pamětníkovi starého, toho historického vzhledu se náměstí moc nelíbí. Nelíbí se většinou ani místním obyvatelům, kteří dokonce ve výloze jednoho krámu mají véélmi dlouhé veršování na téma, co se zde upravovalo, jak a co je na tom špatně. S manželem jsme si početli a dle konkrétního upozornění si povšimli i věcí, které mi třeba před tím krapet unikly. A je jich dost.

Ále co, nemám rádá brblání, tak přestanu brblat. Po novém náměstí se alespoň lépe šlape a jezdí se tam teď kolem kostela jak na autostrádě. Panu farářovi se tam musí všechno klepat na stolečku, když vykonává obřad v neděli. 

Hlavně, že čápům na komíně to nijak nevadí. Máma tam krmila mladé a klapala zobákem o stošest. Asi ta svoje dvě čápata nějak kárala, protože to vypadalo dočista  jako výstražné klapání.

Tak to bylo malé povídání z dnešního našeho výletu po Vysočině.