Další rok 2018

 

je dokonce za svým pololetím. Starší vnoučata z Rakouska jsou již mladý muž a mladá žena. Obě, pro mne stále děti, jsou úspěšnými mladými lidmi.

Studují ve Vídni na vysokých školách jeden na právech, druhý na ekonomice. Při studiu jsou oba výdělečně činní. Andy pracuje u záchranné služby, Kristýnka je modelkou a má spoustu dalších, jiných aktivit.

Ve volném čase stále provozují taekwondo, jako ostatně celá jejich rodina. Tedy maminka (moje dcera) a tatínek. To se mi moc líbí.Celá rodina jezdí společně každým rokem na soustředění se školou taekwonda a jejím mistrem. Děti mají dokonce oba už černý pásek.

 

Moje mladší vnučky, holčičky, nám už také docela povyrostly a začínají z nich být slečny. 

Starší Elinka je velmi aktivní. Musí si vyzkoušet všechny možné činnosti na vlastní kůži. Např. chodila zpívat do sboru, do výtvarného kroužku,chodila do mažoretek, hrála fotbal a byla dokonce i malou dobrovolnou hasičkou.Abych řekla pravdu, tak jsem docela ztratila přehled o tom co všechno provozovala. Všechno jí šlo opravdu dost dobře.

Naše nejmenší holčička Viky (Viktorie pojmenovaná po dědovi Viktorovi, protože se narodili ve stejný den v červenci, pochopitelně v jiný rok)

je také aktivní dost a dost.

A co je nejdůležitější, obě mají vynikající výsledky ve škole. 

 

Teď, před pár dny jsme se všichni sešli u příležitosti mých kulatých narozenin. Bylo to fajn, veselé setkání.

Uvědomila jsem si znovu, jak jsem ráda, že všechny ty děti s dědou máme a jak jsem na ně pyšná.

 

A roky ať si klidně letí, tak to má být. Tak to je v pořádku.