Máša a Míša a naše Eliška

Pokud se někde ještě stále objevuje cit, tak je to bezesporu v ruských pohádkách. Např. v malovaných příbězích o Míšovi a Máše (jména autorů jsou na konci tohoto videa).

Jsou to veselé příběhy o neposedné holčičce, která stále něco vymýšlí a tropí nějaká alotria. Kdybychom neměli takovou holčičku doma, je to naše vnučka Eliška, tak bychom snad ani nevěděli, že příběhy jsou jako ze života. Naše Eliška je stejně modrooká, stejně hyperaktivní a dovede stejným způsobem trápit dědu Viktora. Alespoň to o ní děda Viktor (můj manžel) tvrdí. Tak sem dáme Míšův příběh - rybářský. Ten totiž prožíval můj manžel velmi intenzivně, protože je sám taky rybář. 

Tak tento příběh by dostal asi každého rybáře.

No, posuďte sami. Není ta Eliška jako by z oka vypadla Máše? A to jste ji neviděli v akci. A že dovede být akční až běda. Stejně jak ta Máša.

To byl ještě jeden aktuální příběh. Naše Eliška totiž jde po prázdninách taky do školy.