No copak asi. Tady budeme opět o něčem přemýšlet, uvažovat.

Tak na příklad rybáři.

Viděli jste někdy rybáře na břehu rybníka, nebo řeky. Zakutaní ve svých zelených maskáčových oblecích, kabátech, vestách a svetrech, sedí jeden vedle druhého na břehu rybníka, nebo třeba i řeky, připomínají vlaštovky posazené na drátech na konci prázdnin, před odletem.

Když je zima, nebo vítr, sedí tam jak hříbečci. Trpělivě čekají, až se splávek pohne, což znamená, že rybka přinejmenším oňufává jejich návnadu. No o návnadách by se dalo povídat hodiny , co hodiny celé dny a možná i měsíce a furt by bylo co povídat.

A to by se vynechalo povídání o návnadách kupovaných. Všeliakých kuličkách větších, či menších, příchuti malinové, rybové a bůhvíjaké.

Nejobvyklejší, či spíše nejčastější je návnada doma vyrobená. A to vám povím, to je tedy dílo. Nejdůležitější je v tomto díle asi šrot. Ten je koupený. Potom je v ní máčený chleba, nebo rohlíky a neví co ještě se tam hňácá, aby to drželo pohromadě, ale vím, že se do toho s láskou sype vanilkový cukr, aby to těm malým šupinatým bestiím chutnalo. Proč rybičky znecťuji tím hrozným názvem - bestie? No přece proto, že když jsou rozmlsané natolik, že na tuto voňavou návnadu se nenalákají, tak říkají rybáři, že to jsou šupinaté bestie. No, oni někdy jim říkají ještě jinými, horšími názvy, Podobně jako se říká slečnám na E55. Ale to si myslím, že bych těm rybkám ublížila. A taky ten název nesedí, protože slečny z E55 jdou docela rychle a bez prvotní návnady a samy se cpou do aut, jen tato zastaví.

Vrátím se ale k rybníku, rybářům a rybám.

Tak jsme tedy zpátky u hňácání návnady.

Některé návnady se nehňácají, ale rybkám se přímo vyvařuje. Třeba kukuřice. Ta se vaří, aby byla taková akorát. Najdou se ale takoví rybáři, kteří ji prý ji nevaří a to je všechno špatně, protože ryba, se nacpe nevařenou kukuřicí a potom už nechce nic žrát (mimochodem jak se asi řekne o rybě pěkně, že žere? Jí? Ne ryba nejí. Rybí veličenstva jsou asi krmena, dravci si loví a jinak možná uždibují různé vodní rostliny). Prostě se vykašle taková ryba nakrmená nevařenou kukuřící na všechny návnady světa a je vymalováno. Proto se taky stalo u nejednoho rybníka soukromého majitele, že tento prefíkaný majitel prodal rybářské lístky, pak si rybičky v rybníku nakrmil valníky kukuřice a rybáři chodili a chodili a neulovili ani čudlu. Jó takový už je svět.

Juj, co já už viděla za různosti připravovat pro ryby. Mimo jiné se pro ně vyhrabávají žížaly, které si muž-rybář dá do plastové nádobky specielně připravené pro držení žížal v zajetí. Nádobka je připravena tak, že na dno se dá hlín, tráva, tam se jako do peřinek uloží ty žížaly a víčko nádobky se opatří ďourkami, aby žížaly "žály". Aby mohly dýchat s nescíply. Celá nádobka se dá do ledničky, aby jim bylo dobře chladno, žily si v nádobce pomalu a nedivočily moc. Pak se taky občas stane, že žena rybáře jde do ledničky pro potravinu, nebo materiál na vaření, příkladně jako já pro brambory a žížaly v celých hejnech zkoumají nejenom ty brambory, ale celou lednici a užívají si získané volnosti.

Ach jo. Nerada se ve svojí lednici potkávám s žížalami.

Protože mám manžela rybáře, docela vášnivého, ostatně, který rybář není vášnivý rybář, tak jezdím jako doprovod na ryby docela často. Jezdili jsme tím naším obyťáčkem, který si koupil můj vášnivý rybář určitě hlavně proto, aby "na rybách" měl dokonalý konfort. Dokonalý konfort je, že má čerstvě uvařenou kávu, nejlépe se sladkou dobrůtkou k tomu, čerstvě vařený obídek, včas večeři atp. 

Jednou, když tak zase byl den, kdy ryby byly šupinaté dívky z E55 protože nebraly, jsem dostala nápad.

Na večeři jsme měly topínky, krásně voňavě počesnekované a čaj. Jak se ale ten můj rybář pořád zlobil, byla jsem nepozorná a jednu topinku jsem spálila. Nerada něco vyhazuji. Jsem jak ta babička Boženy Němcové, co poučovala Barunku, že dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí. Pojala jsem proto nápad a jako správná žena rybáře jsem mu nabídla topínku jako návnadu pro rybu chtivou nové chuti. On to asi musel mít ten pravý gastronomický zážitek, protože MY (i já měla svůj podíl) jsme jako jediní na rybníce rybu na voňavou topínku chytili. Možná i dvě. Už nevím.

Jindy když to tzv. "nešlo" tak jsem vařila k věčeři roibosový čaj. Taky jsem měla úspěšný nápad. Voňavý bylinný už vylouhovaný obsah roibosového čajového pytlíčku jsem poradila přidat do šrotové návnady. A ryba opět zavětřila a chytila se na háček. 

No řekněte sami, není dobré pro rybáře vézt si na lov ryb svůj vlastní domeček na kolečkách a v něm chytrou horákyni? Pro jistotu si odpovím sama. Je to pro něj dobré. Je.

Takto vypadá rybář když jde na ryby a móóc prší. Akorát ten červený deštník už nenosí. Má raději zelený, aby neplašil ryby, ostatní rybáře, kolemjdoucí a třeba i porybného, který jde zkontrolovat rybáře jestli mají všechno v pořádku. Když říkám všechno, tak tím myslím příslušné "papíry", V nich pak řádně zapsané datum, číslo revíru a případné úlovky.

A jenom tak mimochodem, tuto fotografii si přesně pamatuji kde jsem pořizovala. Bylo to na rybníku ve Svitavách s krásným názvem Rosnička.

Tam jsme jezdili hodně často a rádi. Bylo to zároveň i koupaliště, v areálu se nacházely dvě hospody, sice jsme tam nechodili, ale díky nim tam bylo živo. Jinak tudy také procházela kolová stezka a chodilo se zde na krásné procázky. Dokonce i na houby.

Jó tam to bylo fajn. Teď je rybník soukromý.  Od té doby jsme tam nebyli.

Tak si myslím,  že dnes bylo povídání dost a pokračovat budeme příště.